Flatík v bytě...?

Návštěva u Vláskových - zleva Bizinka, Adélka, Aisinka, Bazík, Aranka
Přemýšlíte, jestli se flat coated retriever hodí do bytu? Říkají Vám známí a přátelé, že nejde mít loveckého psa v bytě? Zkušenost majitelů, kteří si od nás flatí miminko odnášeli do panelového 2+kk na sídlišti. Děkujeme za napsání!

S přítelem jsme vždycky věděli, že budeme mít psa. Naštěstí jsme se shodli i v tom, že to bude pes větší. Ze svého přání jsme neslevili, ani když jsme začali bydlet v bytě 2+kk o velikosti pouhých 48 m2. Zbývalo „jen“ rozhodnout, na které plemeno padne naše konečná volba. Po mnohém zvažování vyhrál flat coated retriever. Pro naše blízké téměř neznámý pojem, což bylo pro nás jedině dobře, alespoň se nám naše budoucí miminko nejali rozmlouvat ve velkém, my jsme se o jeho konečné velikosti příliš nerozšiřovaliJ. Věděli jsme, že chceme většího, pohyblivého, vnímavého, kamarádského a veselého psa, a to flati prostě jsou.

     Samozřejmě nás trochu tížily i obavy, jak péči o takového tvorečka v panelákovém bytě zvládneme. Jestli dokáže být několik hodin sám doma, když budeme v práci, jestli nám nezdemoluje byt, když nebudeme mít čas chodit s ním každý pracovní den v týdnu na dlouhé procházky, a jestli se skamarádí s našimi dvěma kocoury.

     A jak se nám tedy dnes žije v našem hnízdečku společně s hnědým flatím klukem a dvěma kocoury? Naprosto báječně! Nechápeme, jak jsme bez něj mohli být. Možná právě díky našim počátečním obavám jsme všechno zvládli ke spokojenosti naší i sousedů. Náš nyní desetiměsíční dorostenec je od začátku zvyklý být běžně osm hodin sám doma, jsme prostě pracující lidé a jinak to nejde. Jediné, co podrobil zkoušce svých zubů byly pravidelně noviny (které jsme nakonec nechávali nastražené schválně) a pravda, také kousek linolea.

      Jako každý flatík miluje i naše zvířátko procházky v přírodě. Ale dostat se s ním každý den na hodinovou svižnou procházku se nám vždy nedaří. Jednou je moc práce, jindy kraluje zima a panička se prostě sama v lese potmě bojí a pejsek se musí přizpůsobit. Nikdy mu to ale nedělá problémy, přesto jsme si stanovili pravidlo, jít se projít alespoň každý druhý den a o víkendu samozřejmě více. Zatím to funguje a jestli má psík někdy přebytek energie, doma to rozhodně nedává najevo. Je šťastný, když přijdeme domů a může si nám lehnout u nohou a spát v naší blízkosti. Když nás ale někdo potká venku, nechce se mu věřit, že ten čertík dokáže být doma v klidu. Ani se těm „nevěřícím“ nedivím, protože náš mladík lítá venku jako torpédo. Věčně nosí něco v tlamě, probíhá potoky a kaluže, přeskakuje příkopy a ještě si stihne hrát se psím kamarádem. Takové řádění, hlavně na podzim, samozřejmě nekončí bez následků a většinou se blížíme k domovu obalení vším možným od hlavy až k patě. Během těch deseti měsíců společného soužití jsme ale zjistili, že flati jsou psi samočistící. Hlavně v létě, když má psík čas uschnout. Bláto z něj samo opadá a prach už stačí utřít pouze vlhkým ručníkem a pejsek je jako novýJ. A v zimě? Při představě našeho „bahňáka“ válejícího se v kufru zánovního auta mi nebylo dvakrát do zpěvu. Ale řešení není o nic těžší než v létě. Milého Šmudlu jednoduše vydrhnu rejžákem (aby opadal písek), vytřu do starého ručníku a hurá domů. Během desetiminutové cesty stihl k mému překvapení úplně doschnout a doma stačilo jen utřít tlapky, jinak byl psík připraven k domácímu použití. Pokud ale najde pejsek zalíbení v něčem pro něj neodolatelně voňavém, nevyhnutelně následuje koupel. Vana v panelákové koupelně je malá, vejde se do ní jen tak tak, ale na koupání je zvyklý už od štěňátka, takže ani se třiceti kilovým psem není problém. Dokonce ví, že musí čekat na povel, který mu dovolí (po všem šampónování a sprchování) ukončit celou proceduru oklepáním. Není totiž asi nic horšího, než mít voňavé bahýnko až na stropěJ.

     A česání, přece jen jsme zvolili plemeno dlouhosrsté? Patří k nejoblíbenějším činnostem našeho mazlíka. Nejdřív nastaví jeden bok, zvedne hlavu, protože chlupy na krku musí být přece taky k světu, a pak se otočí, aby se nemusel stydět ani za druhou stranu svého psího těla. Dokonce jsme se dopracovali tak daleko, že každé luxování bytu musíme zakončit vyluxováním kožichuJ.

      A jak by se dalo toto sáhodlouhé povídání shrnout? Flatíka do bytu (i malého) – ano. Pokud máte rádi dlouhé procházky v přírodě téměř za každého počasí (to nejošklivější totiž zhodnotí váš čtvernožec s největší pravděpodobností jako to nejprímovější) spíše než postávání se sousedkou v parku. A jste ochotni se smířit s množstvím vypadaných chlupů úměrným velikosti psa. Žádné jiné „těžkosti“ nás totiž během našeho panelákového soužití zatím nepotkaly. Ono opravdu platí: Jakého psa si uděláte, takového máte!

Publikováno: 10.2.09 9:02 | Připojená galerie: Pejsci | Kategorie: Odchovaná štěňátka