Kauza "Cendelínka", aneb nechtěná srážka s množitelkou

První den...

Prosíme všechny, kteří by o Petře Němcové Cendolínové měli bližší informace - ať již jako podvedení nebo ochotní poskytnout informace, kde psy "chová". Nechceme nechat celou kauzu beztrestně projít. Hledáme další poškozené na opětovné podání trestního oznámení, informujeme veterinární správu, finanční a živnostenský úřad. 

http://petra-cendelinova-nemcova-svetnov.nazory.cz/ - stojí za podívání!!

 A teď se již ponořte do veselé historky o mé hlouposti a o tom, jak jsme se rozrostli o novou psí holku plemene chesapeak bay retriever.

Nechtěné setkání s legendární množitelkou psů, aneb jak jsme přišli k Baby.

Když nám na vánoce zemřela Bizzynka a zjara Arta, upřímně se přiznám, že po deseti letech chovu mi začalo být smutno. Holly se zatím drží, ale je téměř hluchá, což začíná být problém. Celé se to umocnilo ještě tím, když se k nám nastěhoval na týden flatí kluk našich známých. Potřeboval pobýt „v polepšovně“, protože si s ním majitelé občas nevěděli rady a trápilo je to. Jaká je to paráda, zase cvičit! Vzpomněla jsem si na všechny ty parádní bývalé chvíle, které jsme s našimi psy prožívali, když byli mladší.

Tak jsme začali společně jako rodina uvažovat. Bylo nám s manželem jasné, že s ročním a tříletým dítětem nemáme čas na štěně. Akutně začínáme potřebovat psa na hlídání, protože Holly, když spí nebo to nevidí, o světě moc neví, a po farmě se nám začali trousit podivné osoby vykupující pozůstalosti.

Na druhou stranu nechceme moc ostrého psa, kterého budeme muset neustále hlídat, aby na někoho bez dozoru nezaútočil.

Tak jsme to promýšleli, prohlíželi atlas plemen a bloumali inzercemi. Flatíci jsou naše láska, ale potřebujeme psa na hlídání, než se třeba zase vrátíme k chovu…

No a před pár dny jsem cestou z Prahy ze semináře usínajíc probírala inzerci a narazila jsem na inzerát:

Daruji fenku chespeak by retrivr s pp. Do dobrych rukou za symbolickou cenu daruji fenku narozenou 2014 plemene chespeak by retrivr barva psenice.komplet ockovana,odcervena,na sezonu osetrena pripravkem bravecto proti klistatum a blecham.fenka velmi poslusna,zvykla na deti.ma problem s kockama a dominantnima fenama.submisivni fena a psy nevadi.fena je s pp. 

No hele! Česepík! Retrívr, ale málopočetné plemeno, trochu razantnější hlídací, ale zároveň pořád retrívří povaha. S průkazem původu, člověk bude mít trochu jistotu povahy a věku. Majitelé na plemeno asi nestačí, zavolám a poptám se.

Vzala to paní. Vyslechla jsem si, jak je to rodinný pes, kterého musí dát pryč. Bydlí totiž ve vesnici, fena hodně štěká (pro nás primaJ) a sousedům zakousla kočku. Sice děti pláčou, ale nedá se nic dělat, musí z domu. Líčila jsem paní, jak jsme retrívry chovali. Že nám to nevadí, hlavní je, že to není útulkový pes, to bych se k dětem bála. S kočkami a poslušností si poradíme. Ráda bych s ní cvičila, pokud jí to baví – ano ano, krásně aportuje, vyprávěla. Je zvyklá v kotci, bezproblémová, na granulích. Skvělé, o víkendu bychom se na ní přijeli podívat a případně si jí odvezli, domlouvám se.

Měli jsme to 130km. Kdo má děti, pochopí, že je to opravdu dobrodružná někdy nervy drásající expedice, jet se třemi, z toho jsou na palubě dva mimiňáci. Paní mi oznámila, že se sejdeme u jejích rodičů ve městě. Aby děti neviděly, že jde pes pryč. Aha… trochu divné, ale budiž. Ty naše by asi taky plakaly.

Když jsme dorazili po víc než dvou hodinách na místo, na sídlišti nás čekala obézní žena v teplákách, na vodítku mokrou a mrdící fenu. Musela jsem jí ještě vzít naposledy vykoupat, uvítala nás. Aha, no to je na cestu autem prima…

„Fena je nějaká pohublá,“ ptám se. Paní se uculí: „Dyť je po štěňatech, to pak zase nabere.“ „Cože?!“

Než jsem se stihla nadechnout, pokračuje, mávajíc cárem papíru. „Tady má očkovák, všechno má v pořádku.“

„Aha a kde má průkaz původu?“

„No ten nemám, fena je z útulku, a tam mi ho nedali.“, odvětí. Jdu do kolen!! „Z útulku?! Chtěli jsme spolehlivého psa k dětem, opakovala jsem to do telefonu několikrát!“ Pak nás zahrne ujišťováním, že má sama tři děti, jak je hodná a dalších pět minut výlevů.

Prohlížím psa, v uchu má hezky čitelné tetování. Vypadá klidně až apaticky, snad to nebude s dětmi problém, budeme to muset hlídat. Paní nevypadá, že by tušila, co průkaz původu přesně znamená. Třeba to opravdu neřešila, obrátím se na klub a zažádáme o duplikát, uvažuji. S mladým psem, pokud je opravdu taková, jak jí líčí, to má smysl podnikat a dát to do pořádku. Dát hlavně pak psa do pořádku… Za majitele nemůže.

Návštěvu na ulici neprotahujeme, fenku nastrkáme do auta a jedeme domů. Nedá mi to a když potřebuje prostřední dítě zastávku o tři ulice dál, zvedám telefon a volám do Tróji do útulku. Začínám mít podezřelé tušení. Třeba to někdo vezme a uvidíme.

Pracují! Podle čipu fenu ihned najdou a dokonce pán, co má službu, si na ní dobře pamatuje. „Aruna! Jak se má, bába?“ V útulku byla asi před rokem a něco, je to stará fena, kolem deseti let, sděluje mi ochotně.

Takže ta smradlavá mokrá troska v našem kufru je chudák psí babička, ne tříletá mladá fenka! S mužem se na sebe díváme a nemáme slov. Pak můj manžel, chlapík za všech okolností spravedlivý, to rozsekne: „Máme na dvorku za poslední rok tři psí hrobečky. Hele, jak dlouho by nám vydržela, děti si na ni zvyknou. Jestli má problém s kočkami, zbytečně jí budeme trápit a učit jí něco nového. Třeba není bývalá majitelka podvodnice, jak si myslíme. Zavolám jí, je to deset minut, ať si jí vezme zpět a najde jí vhodnějšího majitele, než jsme my. Nebulte…“ a volá.

Paní neochotně svolí, že si fenu vezme zpátky, a my se vracíme. Prý je už daleko, máme čekat. A tak čekáme. Bloumáme se třemi dětmi po ulici tam a zpět. Paní nezvedá telefon, je jedna odpoledne, je nám zima a máme hlad. Čekáme půl hodiny…pak přijde sms, že jsme si psa vzali, tak máme smůlu, zpátky si ho nevezme. Manžel se zlobí. I když je to zbytečné, než pojedeme domů, stavíme se cestou na služebně podat trestní oznámení, rozhoduje a sděluje jí to sms. Takhle by se nikdo ke zvířatům chovat neměl. Nemělo by to lidem procházet, i když oba víme, jak je to naivní. Prodávající nelituje psa, nelituje nás s dětmi…

Když dorazíme na služebnu, prodávající najednou volá. Je ochotná se s námi sejít a nějak to vyřešit, ale ne teď v jednu hodinu. Je u kamarádky a na nákupech, vrátí se v pět. Před policistou slibuje, že slovo splní, tak ze služebny odcházíme. Venku prší, děti poplakávají, je jim zima a mají hlad. Pes leží apaticky v autě, které neskutečně smrdí, a my jedeme někam tři hodiny čekat…

No a po třech hodinách zoufalého čekání, kdy naše roční neutišitelně pláče, prostřední si namočil boty a je mu zima a mě se chce zvracet, přijde sms: „Nepodvedla jsem vás. Psa jste si koupili, tak máte smůlu. Rozmyslela jsem si to a nebudu to řešit.“…

Během toho čekání nám bylo nějak jasné, že to dopadne podobně. Uvědomili jsme si, že bychom takovému člověku fenu už stejně nevydali a že celá akce byla od začátku natrénovaný podvod. Jak jsem to nečekala, tak mi to došlo pozdě…


Takže když to zrekapituluji, dovezli jsme si strašlivě hodnou, apatickou fenku CBR. Místo 35kg má 18kg, jen to není přes tu srst vidět. Škoda, že nejde přes papír přenést ten zápach… Podle proleženin, které má na velkých kloubech a kyčlích se z kotce dostala tak ve svátek dvakrát do roka. Podle zápachu žila ve výkalech nebo s mnoha dalšími psy. Do teď neštěkla, ráno byla šokovaná, že jí z kotce vyndaváme, evidentně tam byla zvyklá žít non-stop. Jiné psy a kočky ignoruje…

A já zagooglila a zjistila jsem, že jsme měli čest s legendární množitelkou a překupnicí, žďárskou podvodnicí Petrou Němcovou Cendelínovou, o které natáčela teď na podzim i televize Nova. Místními známá jako Cendelínka, vlastnící v průměru 25psů plemen, která jdou aktuálně dobře prodat. Nepotrestatelná, již mnoho let vesele podnikající podvodnice nejen v kynologii.

 

 První den...

 

 

Publikováno: 8.5.17 21:05 | Připojená galerie: Sugar Baby Coco Kelečský pokla | Kategorie: Úvod