Národní výstava psů Mladá Boleslav 2007

k.o. Adélka

Na výstavu jsem vyrazili hromadně, aby dvě nové začínající vystavovatelky měli šanci potěšit se mojí nervozitou a shlédnout jasně a názorně, jak se to dělat nemá:-) Vyrazili jsem společně - já s Adélkou a Bizzynkou, slečna Rückerová s Alfem ze Štěnkovského lesa a slečna Balcarová se Sunnym.

 

Boleslav byla naplánována do těch teplých dnů letošního léta alá Saharská poušť a také se tak opravdu vydařila. Ač jsem byly vybaveny všemožnými ochlazovacími prostředky, pejsci se tvářili, že se předvedení v kruhu nedožijí...bylo to neuvěřitelně vyčerpávající.

Já osobně se na výstavu vždycky moc těším. Občas se mi povede potkat někoho známého, ať u flatíků nebo u holandských či belgických ovčáků. Naše rodina chová psy už několikátou generaci, takže se po výstavách pohybuji povinně už od raného mládí:-)

Když se zahájí posuzování, dobrá nálada mě statečně opouští a začne se ke slovu hlásit nervozita. Ve snaze jí utopit v silné kávě se dostaví tlukot srdce a třes rukou a už to jede:-) Tentokrát jsem ale musela sebrat všechnu odvahu a uklidňovat ostatní zúčastněné, což trochu zabralo. Měli jsme strach i o psy. Přece jen jsou tmaví, chlupatí a při čtyřiceti stupních se dělalo zle nám, natož pak jim.

Před posuzováním jsem zaběhla do výstavního kruhu vyzvednout čísla. Každý vystavovatel si je nalepí na vhodné místo někde na těle. Když předvádí, rozhodčí i diváci mají podle katalogu přehled, kdo je kdo.

Takže nalepit, zhluboka nadechnout a hurá do kruhu!

Nejdřív přišli na řadu kluci. Radka Rückerová s Helčou Balcarovou vystavovaly současně.  Helča měla po celou dobu neuvěřitelnou profesionální náladu, bylo to úžasné. Když odvystavovali kluky, dodívali jsme se na zbytek psů.

Pak jsem si přilepila číslo já, druhé dostala Helča a nastalo další kolo pod heslem "znovu a lépe":-) Měla jsem totiž obě feny v jedné třídě a manželovi vyšla práce...tudíž jsem musela najít a uprosit vhodnou dobrou duši, aby se ujmula jedné naší obludky.

Helenka neváhala ani minutu a vzala si Adélku. Nastoupili jsem do kruhu a já si libovala, jak se to zvládlo, jen to teď všechno hezky předvést a hurá, máme to za sebou....Adélka na to však měla jiný názor, takže když měla se slečnou Balcarovou klusat vzorně kolem paní rozhodčí, plácla sebou na prdelku a kdyby mohla mluvit, dozvěděli bychom se, že s cizími lidmi nikam chodit nehodlá:-)

Ale všechno jsem nakonec přežili ve zdraví. Adélka, jako rozumná slečna, si dala nakonec říct a líně obkroužila kolem paní rozhodčí několikrát kruh. Stejně tak Bizzynka...

 Snažím se pejsky navykat, že když jsme v kruhu, tak pracujeme.

Nenechte se ničím rozptylovat ani přemoci únavou, nervozitou apod. Prvním pravidlem je, nikdy pejskovi výstavu neznechutit. Chválit, dát něco dobrého. Ať je to společenská akce pro Vás oba, příjemné odpoledne. I když třeba posudek nebude podle Vašich představ, pan rozhodčí vstane levou nohou a bude chtít každému předvést, jak se mu nevydařil den, nedejte se. Přihláška stála dost peněz a i když už víte hodnocení a třeba Vás zklamalo, jste pořád v kruhu - VYUŽIJTE TOHO! Kde jinde bude možnost trénovat v autentické atmosféře výstavní postoj? Pejska si rovnejte, ať hezky stojí, trénujte jeho i svojí trpělivost. Minutu, dvě, pět. Je to plus na příště, i když si třeba říkáte, že žádné nebude. Člověk nikdy neví...Využijte toho.

Pak dostanete diplom a odcházíte z kruhu. Pochvala, radost! Přežili jsem to ve zdraví, hurá!

Snažila jsem se alespoň o náznak podobné nálady, pročetli jsme si společně posudky a rychle vyšli ven z areálu. Na konci louky, kde parkovala auta, teče řeka, takže se tam ti naši navonění učesaní upečení chlupáčové očvachtali, aby nabrali síly na cestu domů a ochladili se zase na provozní teplotu. My jsme rozdýchali zážitky, vytáhli zablácené vodníky z řeky a vyrazili na cestu zpět....

Tak zase příště!

Publikováno: 9.8.07 9:08 | Připojená galerie: NVP Mladá Boleslav 07 | Kategorie: Flat coated retriever