OVVR poprvé aneb co se v propozicích nedočtete

Fanny chůze na vodítku
Sl. Eliška Kostová, majitelka Hely ze Štěnkovského lesa, nám napsala krátkou reportáž o OVVR, které s Helou (oslovovaná Naja) absolvovali. Pohled účastníka, který se na něco podobného vrhnul poprvé.

Dne 15. května 2011 se V Prosečném konal svod loveckých psů (ověření vlohových či vrozených vlastností retrieverů - toť význam zkratky OVVR).
Jelikož se tato zkouška nedá obejít, máme-li v plánu uchovnit svoje fleťandy a fleťáky, zúčastnila jsem se se svojí mladou fenkou Helou ze Štěnkovského lesa domácky zvanou Naja.
Na této lovecké události jsem se i přes veškeré rady ocitla v některých úsměvných situacích. Proto nabízím tento krátký článek na doplnění informací v propozicích, aby jste vy jež ho čtete byli těchto situací uchráněni.

V sobotu ráno v čase prezence jsem stála natěšená mezi prvními účastníky a krátce po deváté hodině se objevili k mé veliké radosti Macháčkovi, což bylo jak jsem později zjistila, velice záchranné gesto. Jedna z věcí, která mne na první pohled mírně znepokojila, byl zelený lesácký stejnokroj skoro věch účastníků, dokonce jsem zahlédla myslivecké kloboučky! Bylo mi sice vysvětleno, že moje oranžová mikina není překážkou ke složení zkoušek, nicméně mi bylo jasné, že budu po celý den mezi všemi jen zářit. No co, alespoň jsem byla snadno k rozeznání! Tento můj počin byl později úsměvně okomentován každým, kdo si fotografie prohlížel. Proto doporučuji vhodný oděv - pohorky nebo holinky a myslivecký stejnokroj nebo alespoň oblečení do přírody v zelené barvě.
Následovalo losování pořadí a první disciplína - testování povahy. Každý obešel se svým psem řadu ostatních sedících psů a jelikož byli psi všichni přátelští, mohlo se pokračovat. Jakmile si nás všech jedenáct pejskařů vylosovalo pořadové číslo, naskákali všichni do svých aut a jelo se na nedaleký kopec, kde posléze probíhala většina disciplín. Tady je dlužno podotknout, že přijet jen s baťohem bez auta se nevyplácí, neboť zmiňovaný nedaleký kopec se pěšky až tak nedalekým nezdá. Já jsem naštěstí měla paní Macháčkovou s manželem, takže za chvíli jsme se ocitli na místě.
Pan rozhodčí brzy vyhlásil další disciplínu - nos. Před touto první disciplínou terénu je psovod povinen se hezky představit. Nejprve představíme psa, potom sebe a nakonec uvedeme disciplínu: Fena Hela ze Štěnkovského lesa s vůdcem Eliškou Kostkovou jsme připraveni k disciplíně nos. Pánové hezky smekají klobouk na prsa. Do louky byla odhozena srnčí noha a tuto měl pes vyčenichat. Tu bych opět chtěla upozornit, že pokud pes předmět uchopí a nese, začíná spontánně disciplína aport a proto se snažíme psa nasměrovat k sobě a aport mu ihned odebrat. Tímto splníme obě disciplíny jednou ranou.
Po celou dobu zkoušek by se psovi neměly říkat žádné povely, vše probíhá potichu. Pes se má totiž předvést syrový, čili takový jaký je ze své přirozenosti bez výcviku a lidského pobízení. Také bychom neměli psa lákat pamlsky.
Rozhodně se vyplácí vzít s sebou blízkého člověka, který fotografuje. Pokud jste sami, postačí fotoaparát podstrčený do volných rukou člověka  alespoň poblíž stojícího.
O dalších disciplínách, vybavení a nezbytných dokumentech se již v propozicích dočtete.

Na závěr chci poděkovat manželům Macháčkovým za ochotnou pomoc, vzácné rady a srdečnou podporu během celých zkoušek. I díky nim jsem s Najou zkoušky úspěšně složila a získala celkem 222 bodů.

                                                                               Děkuji. Eliška Kostková

Publikováno: 24.5.11 11:38 | Připojená galerie: OVVR Prosečné 2010 | Kategorie: OVVR