Reportáž z OVVR v Prosečném

Reportáž z OVVR v Prosečném, na které jsme vyrazili "ve velkém" a společně jsme se na ně i připravovali.

Účastníci:
Alánek ze Štěnkovského lesa
Bessy ze Štěnkovského lesa
Ciro ze Štěnkovského lesa
Ayashee Sunny Grim (Ája)

Protože se novým majitelům snažíme i po prodeji štěňátek pomáhat se vším, co je v našich silách, chodíme mimo jiné i společně cvičit a připravovat mladé pejsky na OVVR. Tato tradice pokračuje již několik let a letos jsme se společně dohodli na absolvování přípravy na OVVR v kempu Kateřina u Hostinného, která byla zakončena účastí na zkoušce. Pořádala naše oblíbená chov.stanice Od tří jasanů.

Původně jsme se dohodli, že v kempu strávíme několik dní společně, kromě Bessy a její paničky na mateřské, všichni, tzn. já s manželem a s Ájou, Alánek s paničkou Janou a Ciro s Tomášem. Ciroušek nakonec s Tomášem bohužel pod heslem "kdo šestří, má za tři:-)" nedorazil a tak jsme si volno užívali pouze ve dvou. Mrzelo mě to, protože Ciroušek je aktuálně šílený puberťák, který by si pobyt mezi cizími pejsky vyloženě užil a hlavně pro něj by byl přínosný. Alánek je profík a Ája u je od nás na pejsky zvyklá.
Neváhejte využít možnosti vyzkoušet si OVVR nanečisto, protože uvidíte, jak se Vy i Váš pejsek budete cítit, když přijde na věc a Váš výkon bude sledovat dvacet dalších lidí.

Společně strávěných několik dní proběhlo moc příjemně. Zacvičili jsme si, byla možnost se na cokoliv "pana vedoucího" zeptat, nechat si to vysvětlil a popovídat se stejně zapálenými lidmi. Kemp Kateřina je velice příjemné místo u rybníka, kolem kterého se pasou velbloudi (opravdu:-), takže je na co se dívat.

Nakonec jsme se dočkali a nastal den D... I přesto, že jsme se domlouvali na době odjezdu a čekali do poslední chvíle, Ciroušek s páníkem přijeli až po čase, který byl uveden v propozicích jako zahájení OVVR.... Mužští jsou nepolepšitelní:-)
Zkoušky začaly vyrovnáním do řady a losováním čísel, podle kterých se stanovilo pořadí jednotlivých účastníků. Během losování se pejskům kontrolovala tetovací čísla a hned poté se přejíždělo auty na místo první disciplíny.

Začínalo se podle zkušebního řádu disciplínou povaha. Stáli jsme vyrovnáni opět do řady a krajní pejsek musel projít podél ostatních psů a zařadit se na konec. Vzdálenost byla taková, aby k nim mohl čichat, což ale není vhodné. Nejlepší je projít svižně, bez hlasových povelů, nic pejskovi neznepříjemňovat. Hned od začátku je důležité myslet na to, že ať se děje cokoliv (výstava, zkoušky), přijeli jsme si užít příjemné odpoledne se svým psem, nebudeme ho z nervozity trestat ani po něm chtít něco, co běžně doma nezvládá. Nechceme mu znechutit nic, co měl doposud rád a dělal to pro nás s nasazením.

Další disciplínou bylo chování po výstřelu. Největší strach jsem měla z Cirouška, protože přijel ve stavu, který odpovídal tomu, že ho páník vyndal po týdnu z tmavého sklepa:-) Vláčel ho kolem na vodítku, nadšeně štěkal a vyváděl, chtěl všechno vidět, ke každému si čichnout, běhat a hrát si... Vsadila bych svoje boty, že když se vypustí z vodítka, místo dokončení zkoušek budeme honit Cirouška po lese... K mému překvapení a nadšení se tak nestalo a všichni jsme uvedenou disciplínu zvládli. Prakticky vypadá tak, že nastoupíte ještě s dalším psovodem před rozhodčího. Vypustíte psa na povel rozhodčího a každý odejdete na druhou stranu louky. Kamenem úrazu bývá často to, že se pes drží moc blízko u psovoda a nemůže být tak vystřeleno (s čímž jsem měla problém i já s Ájou). Pes se musí od vůdce vzdálit, aby byla reakce na střelbu znatelná. Nikdy jsme tuhle disciplínu předem netrénovali a nebyl s tím problém.

Disciplína nos je velice podobná. V tomto případě probíhala na stejné louce jen o kousek dál v nezapachované části. Rozhodčí hodí na louce předmět. Vůdce je vyzván, aby vypustil psa a po louce se doslova procházel. Sleduje se, zda pes předmět zavětří (ani to nezaregistrujete a disciplína bude u konce, rozhodčím to stačí).
Problémem je, pokud za Vámi pejsek chodí "jako buchta", nemá o nic zájem a nepracuje. U flatíků se Vám to nestane, na OVVR to bylo vidět u labradorků nad 50kg, ale v těchto případech asi vlohy ustupují životnímu stylu majitelů, dopřávajících svým pejskům. Zájem o aport se dá rozvíjet od štěňátka, neviděla jsem ještě pejska, na kterém by to nezanechalo stopy:-)
Ti lepší mohou předmět vyhledat a přinést psovodovi. Nedoporučuji, pokud si tím nejste jisti. Jak pejsek předmět najde, ihned si pro něj doběhneme (psa NIKDY od předmětu neodvoláváme, ideální je ho chválit, vzít za obojek a případně předmět před psem, který už na něj nedosáhne, odkopnout - psa nabudíme a zmaximalizujeme jeho zájem, že o takovou zajímavou věc přišel) a odvedeme ho. Může se stát, že by se pes po Vašem povelu pokoušel předmět aportovat, začal by si s ním hrát nebo by utekl, válel se na něm, apod. Je pak zbytečně zkažený aport na suchu.

Aport na suchu následuje poté. Pokud se podaří a pes Vám přinese předmět z disciplíny nos, nemusíte se účastnit (resp. máte již splněno).
Disciplína vypadá tak, že předáte rozhodčímu aport a ten ho hodí. Poté vyšlete bez povelu psa, který musí aport přinést, předsednutí není nutné. POZOR! Na každou disciplínu je časový limit. Pokud pes přinese aport před Vás, kde ho pohodí a Vy ho budete dalšími povely nutit, aby ho přinesl, nesmíte zapomenout na časové omezení! Je nutné, pokud je vidět, že se to pejskovi nepovede, aport včas zvednout ze země a disciplínu ukončit. Ztratíte sice body, ale pokud to neuděláte, budete ihned vyloučeni (stalo se několikrát, až poté jsme zjistili, že rozhodčí trvala na výrazném ukončení disciplíny....takže několik zoufalých lidiček vypadlo na tom, že pes metr před ně položil dummyho a oni ho nevzali v časovém limitu do ruky...)
Aport je věc, která, pokud se postupuje metodicky správně, se dá celkem jednodušše naučit. Neváhejte vyhledat zkušeného psovoda a poradit se, pokud Vám to nejde. Stačí si přečíst odbornější knížku ze sportovní kynologie. Metodika je jednoduchá, funkční a osvědčená, v jarních dílech Pes přítel člověka 08 byly moc povedené články o nácviku aportování.

Chůze na vodítku a bez vodítka. Hodnotí se většinou dohromady. Na cestě se vyznačí začátek a konec trasy. Většinou jde vůdce se psem na vodítku od rozhodčího, na konci se otočí, psa odepne z vodítka a zpět pokračuje pes u nohy na volno. Pokud se stane, že Vám pejsek odběhne, není to zase až taková tragedie, pokud přiběhne zpět na první povel. Když se nevrátí, po uplynutí časového limitu je vyloučen.
Když Ciroušek neutekl na disciplíně nos, byla jsem přesvědčená, že během chůze bez vodítka bude fuč:-) Nastala ještě taková situace, že na soutěžící přišel hlad a tak zatímco někteří bojovali a šli s pejskem na volno, ostatní vyndavali mikroténové sáčky se svačinou, což činilo všem retrieverům (pejskům s extrémním apetitem:-) značné obtíže. Ciroušek vláčel páníka od jednoho svačícího ke druhému a skákal kolemstojícím nadšeně na hlavy, takže následující chůzy bez vodítka jsem sledovala v rukama na obličeji, nervozitou pološílená... Naštěstí i tentokrát mě Ciroušek neuvěřitelně překvapil a kráčel svědomitě, pomalu a s rozvahou páníkovi u nohy, zakončíc celé představení ukázkovým sednutím při zastavení:-)) Hurá hurá!

Aport z vody. Nejobávanější disciplína. Většina pejsků má problém s vlezem do vody, kterou nezná. Dalším obtížným prvkem je výlez z vody, kdy pes ve většině případů vyšplhá na břeh, položí aport a oklepe se, přičemž ho málokdy vezme zpět do mordy a přinese. Tomu lze zamezit rychlým odebráním aportu, kdy člověk na nic nečeká a jakmile vytáhne pejsek všechny části těla nad hladinu (pokud to nervově nevydržíme a vezmeme mu ho dříve, viz Bessy na videu, následuje ztráta bodů), aport mu doslova vytrhne z mordy:-)
Tentokráte rozhodčí připravila ještě další záludnost, kterou bylo její postavení. Stoupla si totiž do rohu rybníku, což pro psy znamenalo to, že sice do vody vyrazili ze stanoviště vůdce, ale plavali pak nejkratší cestou ven, kde se oklepali a zahodili předmět, případně s ním utekli... Na videu uvidíte Alánka, který se nechtěl namáhat plaváním a disciplínu plnil podle zkušebního řádu ("Pes má nejkratší cestou plavat k aportu...").

Mimo jiné se při zkouškách hodnotí ochota k práci na vodě, kontakt s vůdcem a vrozená chuť k práci. Je nutné na to myslet, když třeba čekáte na stanovišti než na Vás přijde řada nebo když se přechází třeba někam dál k rybníku. Rozhodčí své ovečky sleduje celou dobu, takže pokud na Vás pejsek mimo disciplíny nereaguje a vláčí Vás za hlasitého vykřikování povelů zleva doprava po cestě, kontakt s vůdcem jistě nebude na plný počet...

Práci s pejsky zdar! Nenechte se zastrašit mým krátkým povídáním. Nejlepší je vidět na vlastní oči a vyzkoušet a proto neváhejte. Na většině zkouškách jsou velice příjemní rozhodčí a není třeba se ničeho bát. Když se to nepovede, zkusíte to příště:-)) Třeba se někde potkáme!

 

Publikováno: 19.5.08 12:51 | Kategorie: Proběhlé akce