Školení canisterapeutických psovodů a přátel o.s. U rozcestí

zkušenosti s předaným psem, aneb Alánkovi noví pánicí

Sobota 15.12. v Hradci Králové jsme v restauraci Pod Terasami pořádali celodenní školení canisterapeutických psovodů a přátel o.s. U rozcestí.

Program měl několik částí a přenášky, které jsme si vyslechli, si můžete pročíst v následujícím článku.

Postupně ho doplňujeme, jen co se lektoři vzpamatují z přednášení a pošlou nám ho:-)

Kynologická část:

Sešli jsme se zde, abychom si popovídali o psech a o jejich využití především na „poli“ canisterapeutickém.

Toto školení jsme rozdělili do dvou bloků, z nichž první bude o psech obecně, budu se snažit přiblížit jejich chování a důležitost pochopení tohoto chování pro další práci a soužití. A ten druhý /odpolední blok/ bude už o naší práci a koníčku – výcviku a výchově canisterapeutického psa, přiblížení diagnóz atd.

 

Po obědě následovala speciálně-pedagogická částobecenstvo:-)Psaní na tabuly mě málem udolalo, neboť jsem se do toho zamotala ještě víc...:-)

 

Byla napsána spousta knih a je spousta odborníků a specialistů, kynologických škol, spolků, psychologů atd.  a tak je i jasné, že panují velmi rozdílné názory na komunikaci se psy /a každý si stojí za tím, že pouze toto je to pravé a účinné/. Lidé používají téměř všechno - počínaje pruským drilem přes hromadné rozdávání pamlsků až po používání tzv. výcvikových pomůcek. Netroufáme si tvrdit,  že tento seminář bude dokonalý /ač bychom si to moc přály J/ a budeme se snažit zahrnout alespoň základy  k zvládnutí vašeho psíka. Musíme si uvědomit, že tak jako je každý člověk jedinečný, je i pes individuum a tak je třeba k němu přistupovat. Věřte, že pokud máte psa opravdu rádi, vlastní rozum vás navede na metodu „jak na něj jít„

 

Naším  cílem dnes je, abychom se podělili o NAŠE  VLASTNÍ zkušenosti z praxe -  především s výchovou a výcvikem psů a přístupu ke klientům s různými druhy potřeb. Byly bychom rádi, kdyby vás naše povídání přimělo k zamyšlení ……

 

Pes je velmi sociální zvíře, proto ke svému životu potřebuje mít okolo sebe lidi. To je fakt, který je třeba v soužití se psy respektovat. Je stále otázkou, zda rodinu skutečně přijímá jako smečku – v pravém slova smyslu. / nemusí hájit teritorium, lovit a bojovat o kořist se členy smečky / Jídlo dostává pravidelně, někteří psi teritorium hlídají jiní ne, nemusí stále bojovat o své postavení atd… Ale je jasné, že jedině skupina je pro něj zárukou přežití. Ovšem skupina, smečka, musí dokonale fungovat, aby poskytla svým členům záruku potravy a bezpečí. Všechny spory a nevyjasněné vztahy smečku oslabují, slabá smečka pak nezaručuje svým členům potřebnou ochranu a jistotu, vzniká napětí a stres.  Proto je třeba, aby smečka měla přesvědčivého a nezpochybnitelného vůdce /tzn. nás majitele/, který veškeré vzniklé spory vyřeší rychle a rázně, a pak DŮSLEDNĚ trvá na dodržování pravidel. A to je hlavní kámen úrazu ve většině našich „lidsko – psích“ smeček.

  

Proto bychom si měli uvědomit, hned když si štěňátko bereme domu, že to, jak spolu budeme minimálně desítku let žít, záleží pouze na nás. Je důležité hned od začátku dát pejskovi srozumitelnou formou na vědomí, že ho máme rádi, že je u nás v bezpečí, ale že to jsme mi kdo určuje „ pravidla“ soužití , že on je v hierarchickém uspořádání naší rodiny na úplně posledním stupni a při běžných denních situacích je třeba mu to stále připomínat. Pak teprve vzniká vztah, který je založený na vzájemné důvěře a respektu. Poté také můžeme začít cvičit a vychovávat. Někde jsem dokonce četla, že smečka vlastně není ničím jiným než zvláštní druhem velmi dobrého „manželství“ nebo skvělý pracovní tým, který současně žije společně – toto tvrzení se mi zdá výstižné J

Připomenu některé z výsad které obecně patří ve smečce jen vysoko postaveným např.:

 

Vysoko postavení členové smečky přijímají potravu jako první. Jedí, jak dlouho a kolik chtějí, a určují množství a dobu jídla pro níže postavené.

Vysoko postavený člen má právo na nejlepší /většinou vyvýšená / místa, odkud je dobrý rozhled a odkud může kontrolovat činnost ostatních členů smečky.

Může kdykoli vstoupit na místa níže postavených sociálních partnerů a zabrat je pro sebe

Jako první kontroluje nově příchozí /známé i cizince/, nechává se jimi jako první zdravit, rozhoduje o tom, jak s nimi smečka naloží /budou zahnáni, uloveni, přijati …/

Začíná sociální kontakty /komunikace, hra/ a ukončuje je !

 

Při příchodu nového psa do domácnosti je dobré si uvědomit tyto skutečnosti a při sebemenším náznaku vynucování si práv vysoko postaveného jedince ze strany psa, je třeba postupně zavést a denně upevňovat takový režim, který zajistí nezadatelné právo na důležité výsady lidským členům smečky. Je také velmi častým jevem, že pes si brání určitou výsadu jen vůči jednomu členovi rodiny. Pes svůj nátlak vyvíjí zpravidla velmi pomalu a nenápadně, takže majitel jej ani nevnímá. Začíná to už u štěněte: např. odmítá spát na vymezeném místě, loudí jídlo,  brání se jakékoli manipulaci – česání, zvedání, poutání na vodítko. V této době je jediným správným řešením dát psovi srozumitelně najevo, co se od něj očekává, a důsledně trvat na dodržování pravidel.  Na druhou stranu je třeba odměnit /pamlskem,pochvalou/ chování, jaké od psa žádáme. Velice důležité je si uvědomit, že odměnit, popřípadě potrestat, je třeba jen momentální projev chování, nikoli psa jako takového. To znamená, že odměna (trest) musí přijít v tom okamžiku, kdy pes vykazuje určité chování, ani o vteřinu později. Jen tak budeme správně pochopeni.

Připomínám, že každý pes je jiný, některý se ani nepokouší si něco vynucovat - stačí „domluva“, některý je tvrdohlavější, ale jsou i tací, kteří jsou neústupní a je opravdu třeba důsledně dodržovat určité zásady /pak když je pes přijme, je vše v pořádku a můžeme spolu spokojeně žít/.

Jestliže chceme, aby nás náš pes bral vážně, musíme mu dávat najevo, z počátku i hodně okatěJ co dělá dobře a co špatně. Většinou chce každý psík svému pánovi udělat radost a na tom se staví náš výcvik / hodně a za vše chválit a hrát si / a pes brzy pochopí, že se mu nevyplácí radost páníčkovi kazit a že pak se mu fyzický kontakt s páníčkem nedostaví.

  

Mnoho lidí razí metodu výchovy a výcvik razantně odmítá. Stále psy polidšťují a to pak vede k tomu, že mají doma psíka, který si defacto dělá co chce, kdy chce a jeho majitelé ho stále hájí, že je to přirozené atd.. Jiný název pro toto dění je zkrátka pes nezvládnutý –ačkoli si to majitelé nechtějí přiznat. Myslím si, že výchova a výcvik patří neodlučitelně k sobě a jedno bez druhého nemůže fungovat.

  

FÁZE VÝVOJE ŠTĚNĚTE :

Abychom mohli cílevědomě vychovávat svého psa, musíme také chápat potřeby vyvíjejícího se štěněte. Vývoj od narození až po pohlavně dospělého jedince lze rozdělit do sedmi na sebe navzájem navazujících vývojových fází. Řekneme si o nich pouze ve stručnosti – neboť bychom vysvětlováním jednotlivých fází zabrali celý den J

 

vegetativní fáze- začíná porodem a trvá 14 dní

přechodná fáze – od 14. do 21. dne života

fázová vtiskávání, vštěpování - od 21dne do 7týdne – pro tuto fázi je charakteristický proces učení, začíná zde socializace štěněte, bývá také nazývána první socializační fází.

Proběhlé vtištění či nevtištění je v mnoha případech nezvratné a jeho důsledek se projevuje i  v chování dospělého psa. Je to velice důležité období pro rozvíjení smyslů. Jestliže v tomto období zanedbáme výchovu a zapomeneme štěněti zprostředkovat některé důležité zkušenosti, aby si je mohlo vštípit do paměti, pak má takový všestranný pes špatný základ na celý život. No a protože je to období, kdy je štěně ještě u chovatele, je opravdu dobré si pečlivě vybírat chovatele od kterých si chceme štěňátko koupit.

socializační fáze- od 7. do 12 týdne – v této době se v návaznosti na vtiskávání vytvářejí složitě společenské vztahy mezi psy i vztahy mezi člověkem a psem.
Toto období má 3 výrazné rysy:
- vývoj mozku je ukončen                                                                                      
- je ukončena senzitivní fáze pro vtiskávání
- na začátku socializační fáze přechází štěně od chovatele k novému majiteli a dostává se mu individuální péče a výchovy   
     

I.štěněčí stádium /hodnostní fáze/ 9 týden – 4 měsíc – dalo by se přirovnat k předškolnímu dítěti – takže převažují hry

II. štěněčí stádium / předpubertální/ 4 – 7 měsíc je to jedno z nejpříjemnějších období – co se týče výcviku, protože štěně je už natolik vyspělé, že je možno věnovat se s ním předvýcviku v celém rozsahu. Štěně je přitom velmi úzce vázáno na psovoda, s velkou radostí poslouchá a ochotně spolupracuje.

puberta – nástup puberty je velmi variabilní a především u malých plemen přichází puberta mnohem dríve než u velkých. Puberta trvá 6 až 8 týdnů a na ni navazuje stadium mladého psa.
Zhruba od dvou let pes plně dospívá – ale to skutečně záleží na plemeni.

 

Vyskytují se i jiná označení jednotlivých fází, ale jejich obsah zůstává stejný.Každý vývojový úsek má své charakteristické mezníky a z nich vyplývající požadavky. Majitel který si odnáší štěňátko od chovatele ve stáří 7-8týdnů, má vlastně na výchovu svého štěněte pouhých pět měsíců. Z těchto nejdůležitějších měsíců pak bude těžit po celý život psa. Samozřejmě, že to není tak, že by po těchto měsících už nemohl dále cvičit. Jen v tomto období je výchova „lehčí“  a je trvalejší.

    

JEDNOTLIVÉ CVIKY POSLUŠNOSTI

 

Na začátku našeho domácího cvičení bychom si měli ujasnit některé zásady, které je v průběhu výcviku třeba dodržovat. Pro výcvik je velmi důležitý přátelský vztah  mezi psem a jeho majitelem/ budujeme ho častou hrou a podporujeme pamlsky popř. jinou odměnou/. Snažíme se celý výcvik mít založený na pozitivním učením. Tzn. že správné provedení požadovaného cviku psem je odměňováno a motivováno odměnou – pamlskem, oblíbenou hračkou atd. a negativní chování je „trestáno“ nepodáním odměny, nepohlazením atd. Jako odměnu můžeme používat téměř cokoli- záleží na co pes nejvíce reaguje- pamlsek, hračka, pohlazení, hra..

Ještě než přistoupíme k samotnému učení a metodám, je třeba si uvědomit, že psi podle projevů vyšší nervové činnosti rozdělujeme do 4 základních typů :

SLABÝ TYP / melancholik/
KLIDNÝ /flegmatik/ 
SILNÝ, VYROVNANÝ TYP / sangvinik/,
SILNÝ NEVYROVNANÝ TYP / cholerik/.
Je důležité poznat o jaký typ povahy psa jde a tomu přizpůsobit výcvikový proces.

  

Nejdůležitější při výcviku je mít stále jeden povel - pro jeden cvik/, je jedno zda si pro cvik, kdy má pes k nám přijít, zvolíme  povel „ ke mně“, „pocem“atd , jen je potřeba ho vždy použít a neměnit.

-  povel neopakovat, 

- postupovat od jednoduchého ke složitému /zpočátku učit když je pes na vodítku,abychom ho měli pod kontrolou a v klidném prostředí, postupně zvyšovat zátěž a vyhledávat rušná místa/

 

A co by vlastně každý pes měl znát a umět? Opět se dostáváme k tomu, že co jedinec, to jiný názor. Ale mezi opravdové základy o čem pravděpodobně není pochyb je :

přivolání , chůze na vodítku, u nohy a na volno, sedni, lehni, zůstaň, přerušení nežádoucí činnosti - fuj, nesmíš, aport, a v neposlední řadě zůstat v klidu, když musí být někde na chvíli uvázaný, umět být sám např v bytě, neútočit na ostatní psy i lidi. Poslední „základy“ si pejsek osvojuje již během výchovy v štěněčím věku, kdy je potřeba s ním chodit co nejvíce mezi lidi, psy, rušných prostředí.

Je toho ještě celá řada, co psi dokáží a čemu je můžeme naučit, jistě se k tomu v průběhu dnešního dne dostaneme. Nyní si řekneme něco málo o těchto cvicích.

 

Přivolání:

Dalo by se říct, že je to pro psa životně důležitý cvik a naučit spolehlivé 100% přivolání je věc opravdu nelehká. Záleží na vztahu majitele a psa, na plemeni, temperamentu, věku na přístupu ke psu atd …. Ale vše se dá zvládnout jen je třeba trpělivost a důslednost.

Zpočátku když máme doma malé štěňátko je vše lehké, většinou si vás snaží hlídat a tak je dobré hned od začátku začínat s přivoláním. Např. při procházce někde v otevřené krajině odepněte vodítko a jděte klidně dál. Když pes zůstane dál za vámi, zavolejte ho jménem a buďto pokračujte v chůzi nebo si sedněte na bobek/ každému vyhovuje něco jiného/, když pejsek přijde následuje velká odměna a pochvala. A pokračujeme v chůzi dál. V případě, že pes běží od vás pryč a nereaguje na vás ani na jméno, obrátíme se a jdeme – utíkáme - opačným směrem – většina štěňat to bere jako výzvu a bude utíkat za páníčkem, když už vás bude dobíhat, opět se posadíme a pochválíme.

Velice dobré a osvědčené je jít se štěnětem na procházku do přírody a hrát si s ním na schovávanou, jakmile se vzdálí, majitel se schová a nechá se psem hledat. Štěně brzy pochopí, že je pro něj lepší držet se ve  vaší blízkosti, případně vás nespouštět z očí, - to je náš cíl.

Dále postupujeme tak, že psovi připneme dlouhou šňůru / musíme přihlédnout k velikosti plemene a tomu, jak ta šňůra bude těžká, když se namočí, atd./  Opět necháme psíka vzdálit a pak zavoláme jménem a vydáme povel „ke mně“ a lehce zatáhneme za šňůru. Po příchodu si pejska před sebou posadíme a následuje veliká veliká radost a odměna. Pes brzy pochopí, co povel „ke mně“ znamená. Někdo cvičí tento cvik na části - nejprve, aby pes přišel, teprve potom přesednutí.

Myslím si že cvik „ ke mně“ je to, že pes přijde a předsedne si, tak proč ho zbytečně mást tím, že nejdříve „ke mně“ znamená pouze přijít a pak najednou ten samý povel je ještě si i sedat. Již od malička učím cvik dohromady. Ale metod je také hodně např. nacvičovat s pomocníkem, kterého pes nezná - ten drží vodítko, majitel psovi ukáže pamlsek a odbíhá - pak vydá povel „ ke mně“ a pomocník psa pouští / stále ho ale jistí dlouhou šňůrou/. Poté když bezpečně přibíhá, začínáme mu pamlsek dávat nad hlavu což ho donutí si sednout a poté ho pochválíme.

Zpočátku procvičujeme tento cvik na zcela klidném místě, bez rušivých podnětů. Když máme zvládnutý tento cvik na klidných, ničím nerušených místech- pes výborně reaguje - začneme nacvičovat na jiných místech, v malé frekvenci pachů, lidí popř. psů nebo jiných zvířat. Psa máme na dlouhé šňůře a postup s přivoláním opakujeme. Když nereaguje, připomeneme se mu lehkým škubnutím vodítka. Jakmile pes reaguje, odbíháme od něj, chválíme a když přiběhne úplně k nám, posadíme si ho a následuje veliká odměna. Nikdy nesmíme při nácviku přivolání psa nahánět a snažit se ho chytit. A opravdu připomínám chce to trpělivost, jaké dáme psíkovi základy takové si ponese celý život.

Další pomůcka, která se používá u dospělejších psů je např. vrhací obojek, také velmi účinné, jen je potřeba umět mířit.:-) Ale v řadě případů velmi pomohl.

Na závěr několik hlavních zásad pro kvalitní přivolání.

Dopřát psovi dostatek prostoru pro volný výběh, aby mu volný pohyb byl samozřejmostí.

Naučit našeho psa bezprostřední reakci na jméno a povel.

Nepřivolávat jej (zvláště v počátku) v situacích, kdy předem víme, že výsledek bude nulový.

Nikdy psa po přivolání netrestat, i kdyby trvalo sebedéle.

 

Dalším cvikem je „chůze u nohy

Pejska máme na vodítku, upoutáme jeho pozornost na odměnu/ hračku, pamlsek/ vydáme povel k noze popř. tleskneme rukou o levé stehno a rozejdeme se, pejsek jde vedle nás, sleduje odměnu a tu mu po 2 až 3 krocích dáme a pochválíme. Postupujeme stejně i v dalších cvičení,  jen odměnu dáváme po více krocích. Chůze by měla být zprvu svižná, aby pejsek neměl příliš času na očichávání, sledování okolí atd. Poté můžeme dělat obraty vpravo, vlevo, měnit tempo.. to vše abychom si udrželi pozornost psa, postupně ubíráme odměny. Toto cvičení by mělo trvat chviličku, aby psa nepřestalo bavit a být ukončeno hrou a volným proběhnutím. Poté, když už dobře chodí u nohy je dobré se začít zastavovat a v tuto chvíli odměnu dáváme nad hlavu psa, přidržujeme si ho vodítkem, takže si automaticky sedá – následuje odměna a pochvala. zastavení by mělo být zpočátku rázné, aby pes pochopil změnu mezi chůzí a zastavením. Při každém vykročení dáváme povel „K noze“ stejným tonem a intenzitou.

 

přerušení nežádoucí činnosti   Fuj“,  „Nesmíš

Naučte psa při výchově, že "fuj" je zákaz jednou provždy, zatímco povel "nesmíš" je jen pro tuto chvíli. Dám příklad. Vidíme, že pes sbírá ze země nějaké zbytky (třeba u popelnic). Máme-li psa v té chvíli na vodítku, velíme "fuj" a trhneme vodítkem (trhnutí přiměřeně k věku). Je-li psík od nás vzdálen, velíme opět "fuj" a trefíme ho třeba svazkem klíčů. Zanechá-li pes činnosti okamžitě, musí přijít pochvala.
A teď situace druhá. Budeme v budoucnu nacvičovat vyštěkání pachatele a pes nám místo vyštěkávání bude mít snahu do pomocníka kousat. Nemůžeme volat, že je to "fuj", když vzápětí budeme potřebovat, aby do pomocníka kousal, a to naplno. V tomto případě přichází povel "nesmíš". Zrovna tak na nás nesmí pes skákat, když jsme dobře oblečeni, ale máme-li na sobě pracovní oděv, klidně mu to dovolíme. Tedy opět ne "fuj", ale jen "nesmíš".

Cvik „sedni

Také můžeme začít učit už štěně, velmi rychle se tento cvik naučí, postačí, pamlsek nebo hračka přivoláme si psa a pamlsek mu dáme nad hlavu – jak se zakloní – téměř vždy si sedá. Současně vydáváme povel „sedni“ po provedení cviku hodně pochválíme.Jednoduché, účinné.

Učebnicový způsob nácviku za pomoci vodítka.

Cvik sedni u nohy majitele nacvičujeme současně s cvikem vodění psa u levé nohy:  za pohybu držíme  psa upoutaného na krátkém vodítku, které je mírně uvolněno a konec vodítka je složen ve smyčky. Pravá ruka, která drží konec vodítka je ve výši žaludku. Při zastavení se plácne levou rukou na stehno, čímž upozorní psa a vysloví povel ,;SEDNI!". V zápětí trhne vodítkem směrem nahoru, současně podřepne a mezi ukazováčkem a palcem levé ruky zatlačí na záď psa k zemi. Tímto způsobem donutí psa, aby se posadil. Jakmile se pes posadí, psovod uvolní obě ruce, přendá vodítko do levé ruky, psa pochválí a pravou rukou poplácá na předhrudí; opět přendá vodítko do pravé: ruky a postaví se do základního postoje. Psa povelem zůstaň a opakovanou pochvalou udržuje v poloze sedni. V případě, že pes zaujal nesprávnou polohu, sedí šikmo nebo na boku, psovod ho nejdříve opraví tak, aby seděl na úrovni psovoda, obě zadní nohy měl pokrčeny a podél těla opřeny o zem a pak teprve pochválí, případně odmění pamlskem. Psovod ponechá psa v této poloze z počátku jen několik vteřin, později dobu prodlužuje a nepravidelně střídá. Chůzi u nohy se zastavením a provedením cviku sedni několikrát opakuje. Psovod musí již od počátku dbát, aby pes provedl cvik na daný povel a posunek rychle a přesně.

 

Cvik „lehni

Nejlepší metoda pomocí pamlsků – Psovi dáme povel „sedni“ – pochválíme a poté mu ukážeme pamlsek, který dáme na zem schovaný v dlani, tak aby ho nemohl hned sníst, když si lehá dáme povel „ lehni „ brzy zjistí co povel znamená a těší se na odměnu. Při dobře vykonaném cviku následuje velká pochvala.

Další metoda – majitel drží psa u levé nohy, vydá povel „lehni“ a současně se přikrčí v kolenou, pravou rukou trhne vodítkem směrem kolmo dolů a levou rukou přitlačí psa v kohoutku k zemi. Za provedený cvik – hodně pochválit!

 

Pavlína Vlásková

www.veletin.cz

 

 

Publikováno: 17.12.07 15:36 | Připojená galerie: Školení U rozcestí, o.s. | Kategorie: Proběhlé akce