Testování u Svopapu

Jak jsme s Adélkou, Bizzynkou a Ájou válčili u SVOPAPU:-)

Na testy jsem vyrazila se svým mužem a třemi slečnami flat coated retriever, které se připravují na canisterapeutickou dráhu s Adélkou, Bizzynkou a Ájou. Jelikož jsem se testů s jinými psy u společnosti Svopap již účastnila, teoreticky jsem měla potuchy, do čeho jdeme, ač to moji nervozitu nijak nesnížilo:-)

Testování probíhalo v Integračním centru Zahrada v Praze na Žižkově.
Na začátku jsme samozřejmě absolvovali přejímku psů, kde paní veterinářka překontrolovala očkovací průkazy a testování mohlo začít.

Pejsci vyráželi po jednom a "okruh" v zařízení, během kterého ho sledovalo a trápilo:-) několik výcvikářů, převlečených za klienty zařízení vozíčkáře, osoby o berlích, apod... Průvodkyní byla jako každý rok příjemná společnost paní Tiché, jejíž jméno je jistě známé většině kynologické veřejnosti.

Na začátku proběhlo rychlé seznámení. Paní Tichá mi podala ruku a na Adélku najel nadšeně "vozíčkář", chytil jí za hlavu a začal se s ní mazlit, což zakončil krátkým "bafnutím" lekla jsem se pouze já, ale za to pořádně:-)

Než se člověk stihl rozkoukat, nastoupili jsme s vozíčkářem do malého výtahu, Adélka se vtěsnala kamsi do rohu k vozíku a vyjeli jsme o patro výš, kde již čekala paní Tichá. Převzala si psa a sešli jsme ze schodů dolů. Adélku si sama vedla a sledovala, jak se chová. Doufala jsem, že se ze schodů neskutálí:-)

Poté následovala exkurze v jednotlivých místnostech, které navazovaly na dlouhou chodbu pod schody.

V první nás čekala smršť tamburín, kostek a dalších hraček a nástrojů, vydávajících pořádný rámus, které padaly ze stolu či kousek od nás. Adélka se profesionálně vyhýbala a nijak jí nerozhodila ani záležitost, že se během pár vteřin houpala v náručí další rozhodčí, která seděla u stolu a statečně vzpírala každého psa znovu a znovu na svůj klín, kde ho náležitě pomazlila a pomačkala.

Rychlý přesun do další místnosti, kde nás uvítá vozíčkář s prádelním košem plným hraček. Náhle mu koš "omylem" vylétne z náručí směrem k Adélce, kolem které se během vteřiny sypají hračky...
Vedle leží na matraci na zemi statečná slečna s piškotem v ústech a nabádá mě, abych Adélku nechala na volném vodítku děla, co se jí zlíbí za následující "vycucnutí" piškotu z jejích úst tedy nenesu žádnou zodpovědnost, nechává slečnu, aby si utřela oslintaný obličej :-) 
Přecházíme do vedlejšího rohu místnosti. Tam na nás čeká již známý pán na vozíku, který Adélku opět s podivným:-) zvukovým doprovodem pomazlí, potahá za hlavu a odcházíme.

Na konec nás čeká nejtěžší část zkoušek. Přecházíme s paní Tichou, která každý tým doprovází, do nitra zařízení. Jdeme pár vteřin suterénem, míjíme bazén, všude se line vůně desinfekce a vody, a vcházíme do tělocvičny.
Tady mě čeká krátký šok, protože než se stihnu rozkoukat, lítají kolem nás velké skákací míče, občas dopadne nějaká nějaká PET flaška plná kamínků vedle mě či psa.... Adélka se nenuceně vyhýbá a nijak jí situace nevyvede z míry, ani když se k nám s vydatným halekáním dobelhá vcelku objemný pán o berlích. Chvíli na Adélku hrozí, poté do ní zlehka šťouchá berlí a nakonec vyzve skupinu, která sedí v tělocvičně na lavičkách,  aby jí najednou podrbala.

V šoku (tedy já, protože tohle byl celkem mazec:-) vyjdeme z tělocvičny. Na chodbě je krátké odložení psa v jakékoliv pozici a vracíme se zpět.
Zapomněla jsem se zmínit, že všude po chodbách postávají lidé a dívají se. Většinou jsou to ti, kteří čekají se svým psem až na ně přijde řada či jejich doprovody.

Vracíme se do chodby u výtahu, kde testování začalo a nastupuje další adept...

Po skončení testování se na chodbě shromáždí všichni zúčastnění a posuzující výcvikáři. Paní Tichá společně s celým posuzujícím týmem komentuje jednotlivé psy a předává osvědčení. Někdo prospěl, někdo prospěl s výhradou a někdo to může zkusit příště.

Záměrně jsem se v článku nesnažila popisovat, co měla jaká situace za cíl vyzkoušet nebo ukázat. Nejsem profesionální výcvikář a vím, že to není v mých silách posoudit. U všech tří psů si rozhodčí všimli tak jemných nuancí v jejich chování, které jsem sama nezaznamelala, ač s nimi "žiji"...

Jen připojuji krátké shrnutí svých zážitků testy byly pro mě šok, byly opravdu náročné a celá situace nebyla extra příjemná. Někteří zúčastnění mohli namítnout, že tohle se v zařízení nikdy nestane a že se to tady "hrotilo". Ze zkušenosti vím, že to není pravda. Ve své nejbujnější fantazii bych nevymyslela věci, které se mi během let práce poté staly...

Během zkoušek je na všechny tyto situace místo a prostor. Není cílem podívat se, jak se pes rád mazlí. Je potřeba zjistit, co udělá, kdy se lekne, jak vyřeší situaci, když nepříjemný a děsivý stimul odezní. Pes má právo se bát, ale víme, co udělá potom?
Zde bylo místo a čas podívat se, jak se po úleku většina psů (pokud se tedy vůbec lekli:-) díky zuřivému mávání ocasu opět celá rozvlnila, ihned zapomněla, kdo je vyděsil a pokračovala dál v láskyplném interakci. Byla zde možnost si o svých psem popovídat, poradit se a vyslechnout si názor zkušených kynologů. Kdo s ním jak poté naložil, to se už nedozvíme:-)

Moji psi mě překvapili, chovali se jinak, než jsem čekala a než jakou jsem s nimi udělala doposud zkušenost.  Zážitky jsou třeba u mě promíchané tím, že jsem z každé akce "na nervy". Zapomněla jsem se zeptat, jestli mohu na psy během testů mluvit, což mě hrozně nabourávalo celou situaci (jsem ještě vyděšená z již celkem starého zážitku z OVVR loveckého testování povahy, kde vydání jakékoliv hlásky či krátké gesto způsobovalo vypuknutí hysterického záchvatu u rozhodčího a ztrátu bodů). I tento fakt mě utvrdil v tom, že testování má smysl. Kvalitní nezávislé testování, na které dohlíží více zkušených psovodů a ze kterého si odnesete nejen zážitky, ale i zkušenost, která Vás obohatí.

Publikováno: 15.2.08 12:34 | Kategorie: Dokumenty CT týmu